Myšlenka obnovit studánky, které vznikaly už v dávných časech na západním úpatí
pětisetmetrového kopce nad Žilinou, se rodila hned po revolučních proměnách před dvaceti lety. Dobrovolná činnost jednotlivců i nově vznikajících spolků se orientovala do nejrůznějších oblastí. Opuštěné studánky samozřejmě nebyly prioritou. A tak až na prahu druhého desetiletí se v Klubu rodáků a přátel Nového Jičína, tehdy pod vedením Ervína Bártka, rodily konkrétnější úvahy. I po kladné odezvě na půdě Rady města trvalo ještě několik let, než vznikl projekt. Následně byla, převážně z prostředků města, obnovena v minulosti snad nejznámější Mariánská studánka poblíž vycházkové trasy k oblíbené hospůdce.  Po vynuceném uzavření hospůdky Na Puntíku se vlastně pramenitá voda stala jediným zdrojem občerstvení po výstupu na kopec. O dávné tradici této studánky svědčí na místě dochovaný kámen s vytesaným letopočtem 1919. Fotografie poskytnutá někdejšími krajany dokládá, že to byl rok její větší obnovy.

Obnova druhé studánky – říkávalo se ji U mlýnků  se stala, podobně jako všechny následující, už jen záležitosti malé skupinky kolem Klubu rodáků. Protože je nejpřístupnější podařilo se po její důkladné renovaci rozšířit prostor kolem, vybavit jej pohodlným posezením a hlavně, zatraktivnit instalací vzácného kamenného koryta z roku 1808. Toto sem bylo se souhlasem dnešního majitele přemístěno ze vzdálenějšího nepřístupného místa a v době před kolektivizací sloužilo k napájení dobytka. Následné podstatné zvýšení návštěvnosti nově vzniklého tichého koutu na okraji městského lesa, bylo tvůrcům odměnou za odvedenou práci.

Třetí v řadě byla studánka pod letitou zapomenutou lípou , která se nachází na opačné straně pomyslného oblouku trasy po studánkách. Přesun více než dvou „kubíků“ kamene na značnou vzdálenost, obnova kamenného překrytí studánky poničené pádem obrovitých větví (ty pak posloužili ke zhotovení netradičního posezení), přeložení odtoku vydatného pramene a úprava prostoru spolykala desítky hodin práce ochotných rukou. Pojmenování U sovy se nabídlo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že starobylou lípu si za své sídlo vybral v minulosti právě tento noční pták.

Další ze studánek- nazvali jsme ji U kříže – patří k těm nejpozoruhodnějším. Například tím, že voda je k vlastnímu vyústění přivedena od zhruba sto metrů vzdáleného zdroje. Vedle stojící kříž připomene svou podobou spíše kříže alpské. Nedaleko stávalo v dřívějších časech menší stavení, které zřejmě vyhořelo. Připomíná ho pozůstatek kamenných základů. Obklopeni mohutnými stromy zdejšího lesa nás vůbec nenapadne, že vše bylo zbudováno kdysi na louce, jak lze usoudit z letecké fotografie z roku 1937. Rok 1933 uvedený na kříži nevylučuje, že studánka i zmíněna stavba byly zřízeny ještě dříve. Indicií pro to by mohl být letopočet 1931 vytesaný do kameny při studánce, vzdálené o dalších 200 m od domova někdejšího budovatele zmíněných artefaktů. Tím byl nade vší pochybnost Adolf Rampfler, už dlouho nežijící dřívější vlastník usedlosti na žilinském čísle popisném 98. O značném stáří díla svědčí i okolnost, že přívodní potrubí ke studánce o průměru 100 mm bylo již zcela neprůchodné a voda odtékala mimo do nedalekého potůčku. Pro obnovovatele tak vyvstal náročný úkol položit nové přívodní potrubí. Mimo to zpevnili pomocí kamenů okolní promáčený prostor kolem dochované lavičky a vytvořili přístupové cestičky.

Pátá ze studánek na trase (foto 5) je ona zmiňovaná cca 200 m po svahu vzdálená (necelých 100m od hranice katastru obce Rybí) snadno dosažitelná ze červeně značené turistické stezky. I proto ji autoři posledních provedených úprav (obnovená stříška, nový můstek a zpevnění prostoru kameny) nazvali Turistická. Z přibližně pětikilometrového půl-oblouku trasy poněkud vybočuje šestá studánka (foto 6), jejímž vyhloubením a zpevněním jsme „zlegalizovali“ už po desetiletí vyvěrající malý vodní zdroj v místě, které má svou zvláštnost. Bezprostředně vedle tu dle pamětníků bylo po druhé světové válce objeveno tělo rudoarmějce. Po jeho uložení na žilinský hřbitov zde žilinští zbudovali památníček. Po překrytí studánky stříškou a umístění malé lavičky se toto dosud zcela opomíjené místo jistě stane častěji navštěvovaným.

Jak je možno trasu projít?

viz plánek:

Chceme-li absolvovat celou trasu, nabízí se dvě varianty:

1. Nástup nejznámější značenou trasou k Puntíku od někdejší žilinské dolní školy (vyznačeno zelenými postavičkami) a nepřehlédnout místo odbočení k první studánce U mlýnků. Od ní pak lesem strmě po červené turistické značce k Mariánské studánce a dále místem, kde kdysi stával skokanský můstek (asi po 250 m – označeno na stromě). Pak pokračovat po značce a v označeném místě odbočit z louky do lesa k „Turistické“ studánce. Dvě možnosti jak se dostat k cca dvě stě metru vzdálené studánce U kříže ukazují modré značky na stromech. Stejně tak je značena trasa – nejdříve kolem potůčku a po cca 500 m odbočit vpravo a zbývá asi 750 m k poslední studánce – U sovy. Chceme-li zajít k šesté studánce, familiárně nazvané U Ivana, neodbočíme vpravo, ale pokračujeme dále ve směru toku potůčku a pak po jeho přebrodění vlevo po modrém značení dojdeme k dřevěnému památníčku s nově vytvořenou studánkou. Lze se k ní dostat i tzv. horní cestou, rovněž vyznačeno. Vraťme se ale k „U sovy“, odkud jsou v podstatě dvě možnosti návratu: po pohodlné „plynárenské“ cestě vystoupat téměř na vrchol Puntíku a pak jednoduše zpět k výchozímu místu, nebo podstatně kratší – opět vyznačenou trasou k autobusové zastávce U partyzána.

2. Druhá varianta, kterou lze snad upřednostnit: po příjezdu autobusem z města na zastávku U partyzána po 50 m odbočit vlevo na polní cestu a trasu (označeno) projít opačným směrem, než je popsáno ve var. 1.Příprava této trasy znamenala nejen obnovu jednotlivých studánek, ale také najít a upravit propojovací stezky. Při sledování značení – modrá kolečka nebo šipky na stromech a s pomocí plánku by neměl průměrný turista zabloudit. Pro většinu bude stezka, nebo alespoň její část objevná pokud jde o krajinné i přírodní zajímavosti. Záleží jen na tom jak se umíme kolem rozhlížet.

Tvůrci trasy se těší, že nevynaložili spoustu času i námahy zbytečně a že se cestou budou potkávat ohleduplní milovníci přírody. A jsou připraveni obnovit podél trasy nejméně tři další studánky. To vlastně mělo být překvapení!

Nakonec chci poděkovat městu i jeho technickým službám za pomoc. Velký dík patří
především obětavým kamarádům: Václavu Vrbovi, ing.Miroslavu Šrámkovi a Josefu
Volkovi a vlastně i ing.Václavu Dorazilovi.